Takže už máme podzim.


Je to tak, dnes jsem oblékla podzimní kabát a holinky. Šedo se mi obtáčí kolem kotníků a za očima víří vodu. Je mi úzko. Vystavila jsem si strašidelnou viktoriánskou fotku v rámečku. Přichází podzim.

A já odcházím z pohodlnosti léta a nicnedělání, fakticky i psychicky, už se ve mně kumuluje tíha reality, ve které musím chodit do školy a do práce a řídit se pravidly společnosti a musím skutečně chodit na místa a snažit se socializovat a pak bolet a být vyčerpaná. 

Zase se ale blíží říjen, což je měsíc mému srdci a temnému duchu nejbližší, protože se konečně můžu oblékat jako čarodějnice a nikdo mi to nemůže zazlívat (... si myslím, ale opravdu to tak nefunguje). To je pozitivum. A taky vytáhnu Halloweenskou krabici ze sklepa a ověsím si byt kostrami a pavučinami s pavouky a girlandami s duchy. A na knihovnu si postavím hrob. Ať už to je.

Občas je mi smutno a bolí to. Ptala jsem se M., jestli je to normální, a on mi řekl, že je. To mě uklidnilo jen tak trochu. Občas se přistihnu, jak vzpomínám na červnový večer nebo březnový koncert. Dnes jsem zabrousila k jeho fotografii, asi abych si ublížila a viděla, jak se z nothing much stalo nothing at all. Rupi Kaur říká, že bychom měli přát lásku a mír člověku, co nás zničil, abychom se mohli posunout; ale to já nemůžu. Nemůžu takhle popřít všechnu způsobenou bolest a tvářit se, jako že je to v pořádku. Ani si nemyslím, že bych tam někdy chtěla dojít. 

A taky nechci způsobovat utrpení ostatním lidem, a tak se halím do hávů lehkosti a nesmrtelnosti a všechny pocity a známky ran schovávám na kůži, ne, pod kůží, na kostech. Třpytím se v měsíčním světle a rozpadám se, jsem demolovaný mrakodrap, jsem bolest břicha, jsem světle oranžová broskev.



Comments

  1. Být ublížená je nejhorší možný stav ducha. Radši přej ten mír a lásku. :)

    ReplyDelete
  2. "musím skutečně chodit na místa a snažit se socializovat a pak bolet a být vyčerpaná" - můj život.
    Taky jsem dnes narazila na achání nad tím, kdy se stane společensky akceptovatelná odpověď: "Nemůžu, musím doma dočíst knížku."
    Vymlouvám se na rýmičky. Které vskutku mám a už jsem se nesocializovala celý týden. Tolik přečtených knih a zkouknutý seriál. <3

    ReplyDelete

Post a Comment