"Nečekáš celá. Část jo, ale to neni špatně, a rozhodně to neznamená, že se neposouváš."

Studium ke zkouškám prokládám učením se znakovky, především si libuju v nadávkách a větách jako "musím teď hned odejít", protože to s mojí social anxiety budu hodně potřebovat. 

"Eat dick."

"Thank you!" 

Rituál očisty vydržel jen pár dní, J. se najednou rozhodl, že jsme přátelé a můžeme hangovat. Takže pondělní večery trávíme nazí v potemnělý místnosti, posloucháme album plačícího pána a chvilku se držíme za ruce. Hýbou se ve mně světadíly a všechny oceány jsou rozbouřený. Bouřky a přívalový deště splachujou všechno to dusno, venku i mezi náma. Otevřeným oknem proletí kulovej blesk a spálí mě na prach, musím být připravená na nejhorší. Provazy jsou najednou sametový stužky a omotávat si je kolem rukou je příjemnej pocit, modrý oči prorážejí tmu a míří přímo na mě, a já se culím a oplácím stisk ruky. Moje existence se dá shrnout jako filosofie go with the flow, bez pochyby.

Teď už stačí jenom přečíst dva Platóny, Arendtovou, Heideggera, Descarta a Aristotela, všechno to pochopit a udělat dvě zkoušky z filosofie v rozmezí následujících tří týdnů. To bych řekla, vážení, že je naprosto proveditelný a není se čeho bát.