"O ní ani nemluvim, ta voyersky sleduje nálevníky při sexu a učí se o šutrech."

Mezi vším tím učením a spaním nacházím poměrně hodně času na alkohol, tvoření playlistů, hraní na kytaru a stýskání si. Nevím jak moc je to efektivní time management, ale zatím všechno vychází. Teda, school-wise. V osobním životě chodím v kruzích, snažím se umlčet žízeň cizími polibky, brečím jakmile se probudím, když se mi zdá o J., což už naštěstí není tak často. Už už jsem si říkala, jak jsem šikovná a daří se mi zapomínat, a stačil jeden úsměv a všechno šlo k čertu. Jednou jsem říkala svojí máme: "nemyslím si, že by pro mě největší štěstí v životě představovala láska", a teď se na mě podívejme. Nějak se nemůžu odprostit, přes veškerou snahu, zkoušení různých taktik. Poezie ani alkohol nepomáhají, už mi dochází esa v rukávu. Sex pomáhá dočasně. Sedím na parapetu před barem, vychází L. a bavíme se o tom, jak čas všechno vyřeší a opraví, a já tomu věřím celou svojí duší. Takže teď čekám. A na jednu stranu si moc přeju, aby J. zůstal tady, na druhou ale aby navždycky zmizel a mohl být absolutně a nenávratně zapomenut. Jestli je taková věc vůbec možná. 

Comments