"Co furt píčuješ s těma srdcema"

it is not time to end our story

there are no good endings or bad endings 

we have to write more.

"Jak to včera šlo s J.?"

"Chceš krátkou nebo dlouhou verzi?"

"Krátkou, za chvíli mi začíná Platón."

"Hehe."

"To je ta krátká verze?"

"Přesně!"

"Ok, fair enough. A dlouhá by byla 'hehehe'?"

"Přesně."

Ale teď vážně, včera s J. to šlo skvěle. Just like old times. Seděli jsme na zemi, pili víno se spritem, poslouchali můj handcrafted playlist a nový album Arctic Monkeys, hráli naší oblíbenou hru plácání rukou a mluvili o všem, vtipkovali o všem, tančili a drželi se za ruce a dlouze se objímali. Možná se nebude vracet do US, všechno je otevřený, karty jsou na stole. Měsíc a půl jsme spolu prakticky nemluvili, ale je to teď jako kdysi, a možná i lepší. Mezera se vyplňuje, opuštěnost ustupuje, please don't leave again. 'Madly in love' je slabý slovo. 

"Dobrá zpráva je, že podle pokynů k rozpravě, když ti nenapíšou zamítavej email, tak postupuješ a tvoje synopse je přijata. Zatim mi nikdo nenapsal 'bih wtf u talkin' 'bout, some feminist crap omg, get fucked', takže to asi znamená, že jdu v pátek na první zkoušku semestru!" Vtipný, jak se s věkem mění věci, co člověku dělají radost. Absence emailu od Morgana je jedna z nich. Na zkoušku z filozofie musím přečíst 7 knih a ještě jsem ani nezačala. Hlavně, že jsem dneska nešla do školy, abych se mohla učit, a je skoro dvanáct a já sedim v pyžamu u počítače, píšu článek a rapuju Paper planes. Oh well, such is life.

Update 16/5/18:10 

Všechno je zase v hajzlu.