"Ať si lajkuje třeba, nevim, fotky orlů."

(ne)Vtipy na genderovejch studiích:  Víte, proč ženy předstírají orgasmus? Protože si myslí, že na tom mužům záleží.

Včera jsem dopsala synopsi a oslavně se v okně s K. opila vínem. Na výstavě v Karolinu jsme s M. do studny z 12. století hodili jednu korunu a přáli si, abychom dodělali bakaláře. Žezlo naší fakulty vypadá jako noha od stolu (je to noha, která metaforicky drží při životě humanitu). 

Za poslední měsíc se stalo dost věcí. Jak to svojí terapeutce budu popisovat a vysvětlovat, to vážně nevím, protože je to šílenství. Snažím se přerušit všechny vlásečnice zamilování, ve kterejch ještě proudí krev. Zkouším různý taktiky, ale zatím je jedna horší než druhá. Jediná nápomocná věc je čas, myslím. Nebo na něj alespoň spoléhám. J. navždy opouští ČR a mně to rve srdce, vždycky když si to vybavím, sevře se mi hruď a slzí mi oči. Nejsem si úplně jistá, jak dobře se s tím budu vyrovnávat. Před měsícem a půl jsem říkala, že chci, aby odešel, a najednou se to splnilo a je to špatně. Definitivní tečka za odmítnutím. Už není kam pokračovat, v co doufat, na co čekat. Možná je to tak správně? Out of sight, out of mind. Ale je to jako chybějící součástka, do týhle mezery nic jinýho nepasuje. Cítím se hrozně opuštěná.