Nakata rád úhoře

Kočka, kafe, učebnice ekonomie a lampa s omamori z Asakusy

Nový rok připlavil zkouškové a všemožné ohavné termíny, napjatou atmosféru a suchou kůži na prstech. K Vánocům jsem dostala svou oblíbenou knihu, a tak si teď připomínám Kafku a pana Nakatu - vždycky pozdě v noci, kdy už na to je čas. Překopala jsem svůj spací cyklus, takže teď chodím spát před půlnocí a vstávám v devět. To mi dává dost času na učení, jógu a relaxační aktivity (třeba horečně sledovat prezidentské debaty a rozhovory s kandidáty, abych se dokázala s jistotou rozhodnout, jak se lidově říká, komu to hodím). Cítím, jak už se potřebuju dostat z tohohle bytu. Nemůžu říct, že by mě to tady těsnilo, ale vůbec se tady nebavím. To je pořád jenom vysoká mozková aktivita nebo úplný útlum na pomezí s kómatem. Když jsem se ale snažila vyrazit si na Silvestra, do dvou hodin (po odchodu, ne po půlnoci) jsem byla zpátky - a bylo to otřesně nudný. Jediný poznatek: nechoď studovat arabštinu. Jako by mě to kdy napadlo. Ale mají hezký písmo.

Napjatě čekám na 22. ledna a taky na 2. února. Jako vždycky předpokládám, že se můj život v rozmezí těchto dvou dat magicky vyřeší. Zase se přistihuju, jak si představuju žít jiný život. A to nikdy nevěstí nic dobrýho, od toho momentu to jde většinou z kopce. Takže je už načase nějak se vypořádat s tou přebývající temnotou nebo co.

Minulý rok touhle dobou jsem pořád poslouchala Pass this on, nosila starorůžový svetr a křupala sněhem pod nezimní obuví. Často jsem volala s Nathanem a cítila se jako před šesti nebokolika lety. Měla jsem jet do Olomouce, spát na koleji, jít na víno do Kaštánka (Dubínka, jak jsem myslela). Byl to zvláštní čas, byla jsem bolestně zakoukaná a ublížená, a prázdná jako porcelánová panenka. A polámaná srdce byla všude kolem mě. Nakonec jsem v Olomouci byla, ale z úplně jiného důvodu, a v úplně jiné vinotéce. Skutečně zvláštní čas. Vybavuju si ho jako kdybych koukala na film, ale nijak se ohledně toho necítím. Nechybí mi, nechci ho smazat. Něčím mě ale fascinuje. Byl vážně filmový. Ten přesmutek si trochu dokážu vybavit, a silou vůni parfému, vlasy po ramena a alkoholové večery. Na karaoke jsme zpívali Britney a měla jsem na sobě košili s kočkama. Zvláštní čas.

Život se obrací a různě přetáčí a já to nějak nestíhám. Často mě napadá, že bych měla být úplně sama, abych se dokázala soustředit na to, co potřebuju. Odstěhovat se někam daleko, do horské chaty v Bavorsku, tam totiž chodí krávy s velkými zvonky kolem krků. A tam bych jenom přemýšlela a četla. Možná bych z toho vyšla příčetnější, než jsem teď. A možná taky ne. Já si totiž vždycky říkám, že pro mě něco bude dobrý, úplně podle toho změním kurs a pak zjistím, že to je největší hloupost. Člověk holt vždycky chce to, co nemá. Ale nějak tenhle koncept nedokážu účinně zapojit do svého myšlení, tak, abych těm změnám kursu dokázala racionálně předcházet. And I grow so dark I can barely sleep.